STAROPOLABSKÝ JAZYK


POLABANÉ

ÚVOD

JAZYK

1. Nástin mluvnice
2. Věty a slova
3. Texty
Ptačí svatba
Ostatní texty
4. Slovník (740 slov):
Polabsko-česko-polsko-německý
Česko-polabský
Polsko-polabský
5. Prameny
6. Staropolabština

DĚJINY

Polabské kmeny
Vlčan (789-795)
Dražko (795-809)
IX.století
Tugumir a Gero
Mstivoj (966-995)
Mstislav (995-1018)
Uto (1018-1031/2)
Ratibor (1031/2-1043)
Gotšalk (1043-1066)
Kruto (1066-1105)
Jindřich (1105-1127)
Svatopluk (1127-1129)
Knut (1129-1131)
Niklot (1131-1160)
Pribislav (1160-1178)
Borvin I. (1178-1227)
7. Rujána (do 1404)
8. Wendland (do 18.st.)

Odkazy
TYRAS
EP!
Napiš mi - Grapse mu

©Vladislav Knoll

Staropolabským jazykem myslíme západoslovanský jazyk, užívaný polabskými kmeny v 8. - 14. století, o němž si můžeme učinit představu pouze rozborem vlastních jmen a názvů.

  • Jakožto v lechickém jazyce proběhla v polabštině přehláska ě > a (pěna - Pana, ale též Peene) a nosového e na nosové o > nosové ą (Suante). Upřímně řečeno to není příliš spolehlivé pravidlo.
  • Nosovky jsou zachovány: nosové o se stalo ą a nosové e kromě zmiňovaného případu zůstalo zachováno (gamba, Nioscentyn)
  • E před měkkými souhláskami se zužovalo na I (Kremmin), naopak I se mohlo před likvidami a nosovkami rozšířit v E (Dymin > Demmin).
  • I/Y se snad nerozlišovalo v lutických nářečích.
  • Pro polabštinu je typická, stejně jako i většinou pro pomořanštinu, skupina TarT (Gard, Barnim). Skupina TreT kolísá s TriT (Trebessow, Britsin), převládá TloT (gloue).
  • Slabikotvorné L/Ľ se změnilo v OL (Dolgen, Stolp), slabikotvorné R na AR (Garlin), Ŕ na IR/ER (vercha), před předojaz. tvrdou AR (zarne). Střídnice za jery jsou e jako v češtině, jer se občas objevuje i ve slabých pozicích (Sabenica)

    O palatalisovaných souhláskách toho mnoho říci nemůžeme, protože to není ze zápisů poznat, stejně tak se spekuluje ohledně mazuření, které by se na první pohled zdálo zjevným.

  • Zachovalo se ST/ŠT (Cleste).
  • Samozřejmě se setkáváme se západoslovanským C za TJ (Lovence) a DZ za DJ (mesegore).
  • Objevuje se protetické w- před o (Wostrow).

  • Nyní si předveďme několik slovíček na ukázku:

    Pozn. ë nahrazuje jer a koncové slabé samohlásky, ô označuje úzké u (dochováno často s u), zachovávám alespoň základní spektrum palatalizovaných š ž č; y bývá v pramenech často jako dvojhláska oy

    belë biały
    breza brzoza
    buk buk
    byk byk
    carnë czarny
    dąb dąb
    dargë drogi
    dob(ë)rë dobry
    dolgë długi
    dušë dusza
    gamba gęba
    gar(d)lë gardło
    gard gród
    gardište grodzisko
    gąs gęś
    gląbëkë głęboki
    glina glina
    glowa głowa
    gnew gniew
    gnezdë gniazdo
    gnoj gnój
    golębëk gołąbek
    gorka górka
    gost gość
    granica granica
    grib grzyb
    chëmel chmiel
    chwalit chwalić
    jawor jawor
    jelin jeleń
    jezer jezioro
    klen čes. klen
    kluč klucz
    knedz ksiądz
    kon koń
    kowel kował
    kôzel kozioł
    kremin krzemień
    kriwë krzywy
    ląka łąka
    las las
    levë lewy
    liška lis
    lubowë sch. ljubav
    mądrë mądry
    mak mak
    malina malina
    maslo masło
    me(d)zë miedzy
    med miód
    mech mech
    metla čes. metla
    mir (kaš. mir)
    modrë (kaš. modri)
    most most
    môstekë mostek
    mucha mucha
    myš mysz
    nemëc niemiec
    nowë nowy
    owčin čes. ovčín
    pąt čes. pouť
    plot płot
    pole pole
    polk pełk
    radôst radość
    ryba ryba
    skala skała
    skąp skąpy
    slizëkë śliski
    slonë słony
    sosëna sosna
    stôl stól
    stolp kaš. stôłp
    swątë święty
    swet świat
    synëk synek
    tarn tarń
    tepëlë ciepły
    tešit cieszyć
    trawa trawa
    tri trzy
    ulica ulica
    velikë wielki
    verch wierzch
    veselë wesoły
    vip(ë)r wieprz
    warna wrona, kaš.arch. warna
    węce więcej
    werba wierzba
    wilsë olsza
    woda woda
    wogard ogród, kaš. ogard
    wojwodë wojwoda
    wolk wilk, kaš.arch. wôlk
    wosël osioł
    wostrow (ostrów)
    wysokë wysoki
    zajęc zając
    zimënë zimny
    zlotë złoty
    žilaznë żelazny