NIKLOT


POLABANÉ

ÚVOD

JAZYK

1. Nástin mluvnice
2. Věty a slova
3. Texty
Ptačí svatba
Ostatní texty
4. Slovník (740 slov):
Polabsko-česko-polsko-německý
Česko-polabský
Polsko-polabský
5. Prameny
6. Staropolabština

DĚJINY

Polabské kmeny
Vlčan (789-795)
Dražko (795-809)
IX.století
Tugumir a Gero
Mstivoj (966-995)
Mstislav (995-1018)
Uto (1018-1031/2)
Ratibor (1031/2-1043)
Gotšalk (1043-1066)
Kruto (1066-1105)
Jindřich (1105-1127)
Svatopluk (1127-1129)
Knut (1129-1131)
Niklot (1131-1160)
Pribislav (1160-1178)
Borvin I. (1178-1227)
7. Rujána (do 1404)
8. Wendland (do 18.st.)

Odkazy
TYRAS
EP!
Napiš mi - Grapse mu

©Vladislav Knoll

Obodritskou říši si pak od císaře Lothara III. jako léno koupil princ Knud Lavard, syn dánského krále Erika Ejegöda (Helmold 49). Ten byl ale již 7. ledna 1131 zavražděn na popud svého bratrance Magna, který mu záviděl korunu (Helmold 50) a zemi si rozdělili Niklot (Nuklet) a Budislavův syn Pribislav, kteří byli za vlády Knutovy ve vězení. Pribislav pak vládl Vagrům a Polabanům, Niklot sídlil ve Zvěříně. Vagrie byla ale Němci opět dobyta, Pribislav vypuzen a byl tam postaven hrad Segeberg. . Pribislav ale k němu brzy vtrhl a poplenil jeho podhradí. Samotné jeho sídlo, Lubice, však bylo spáleno Rány pod vedením Krutova potomka Ratislava (Race).

Misionář Vicelin získal vzdělání v Paddernbornu a ve Francii. Poté pobýval v Magdeburku a v Brémách, až se dostal se dvěma spolupracovníky jako misionář do Lubice na Jindřichův dvůr. Tehdy zde dostal na starost kostel a založil klášter v Neumünster. Ten císaře Lothara přesvědčil, aby ve Vagrii založil hrad Segeberg a na jeho úpatí kostel a klášter (1134) (Helmold 54). Pribislav ze strachu před vzrůstajícím vlivem císaře poplenil jeho podhradí a zapálil kostel. Mezitím se ovšem ránský kníže Ratibor obohacoval v Lubici a spálil ji.

Albrecht Mědvěd, který zrovna (1138) obdržel od císaře saské vévodství, dal hrad Segeberg a zemi vagerskou hraběti Jindřichu z Badevide. Slované jemu podřízení však velmi plenili Holštýnsko. Proto si hrabě celou zemi až k Travně znovu dobyl. Vrátil se sem ale hrabě Adolf mladší, kterému tato země původně patřila, ale nalezl hrad Segeberg již spálený. Když se pak novým saským vévodou stal roku 1141 Jindřich Lev (†1195), byla dána Vagrie nakonec hraběti Adolfovi. Jindřich z Badevide obdržel na oplátku Ratibor se zemí polabskou (Helmold 56). Adolf dal Segeburg znova vystavět a opevnit. Do Vagrie pak pozval Sasy, Holanďany a Frízy. Slovanům dal k obývání jen Stargard a Lutilinburg . Nedaleko Lubice proti proudu Travné založil roku 1143 nové město Lübeck (Helmold 57), Pribislava si naklonil dary a obnovil klášter pod Segeberkem. Jednou k sobě Adolf pozval Niklota, kterého už předtím několikrát bohatě obdaroval. Niklot byl ale cestou k němu zajat a uvězněn v Lüneburku. Odpovědí pak byl útok Niklotových synů Pribislava a Vartislava na Stargard a jiná města ve Vagrii i v Sasku. Adolf Niklota pustil a několik dní ho ve Vagrii hostil. Niklot, který stále nevěděl, že byl uvěznět na Adolfův příkaz, zavázal s proradným hrabětem smlouvu o vzájemné pomoci.

Stalo se, že v roce 1147, kdy začala druhá křížová výprava do Svaté země, chystali se Sasové i na křížovou výpravu do slovanských zemí za Labem. V severním Sasku se shromáždilo na čtyřicet tisíc vojáků proti Obodritům (s účastí Jindřicha Lva a jeho tchána Konrada z Zähringenu)a v Magdeburku o dvacet tisíc více proti Pomořanům (s účastí Albrechta Medvěda a biskupů). V Dánsku pak bratři Sven a Knud připravili proti Slovanům na sto tisíc vojáků. Niklot ve této chvíli požádal o pomoc hraběte Adolfa, který se mu ale vymluvil, že mu nemůže pomoci, aby si neznepřátelil ostatní německá knížata (Helmold 62). Niklot tedy uzavřel spojenectví s pomořanským knížetem Ratiborem, na kterého táhla větší část křižáckého vojska. Opevnili tedy pevnosti Dubín a Dymín. Niklot se pak 26. června vylodil u již německé Lubice, kterou spolu se Segebergem a ostatní Vagrií zpustošil (Helmold 63) Slované pak oblehli frískou tvrz Susle (Süsel) ve Vagrii. Frízové se již chtěli vzdát, ale jejich kněz Gerlach jim v tom zabránil a sám vyrazil s jedním mužem z brány města a tam statečně padl. O tom se doslechl hrabě Adolf a Slovany z Vagrie vyhnal (Helmold 64). Nepodařilo se mu ale, jak očekával, převést na tuto stranu pozornost. V srpnu pak křižácké vojsko pod vedením samého Jindřicha Lva, Konrada von Zähringen, Adelberta ze Salzwedel a Konráda z Wettinu (Helmold 62) překročilo Labe. Vojsko proti Pomořanům bylo posilněno i polskými a moravskými oddíly. Vojska pak táhla kolem Mořického jezera na Dubín, které obsadil Niklot a Dymín, kde byl Ratibor (Helmold 65). Křižáci města dlouho a marně obléhali, ačkoli si z Němec nechali poslat další obléhací stroje. Dánové pak byli několikrát Niklotem poraženi a Ránové část jejich flotily ve Vyšemíru rozbili. Dánové i Němci odtáhli na podzim opět do svých zemí, aniž by dosáhli nějakých výsledků. Niklot se ještě nechal přítomným lüneburským biskupem pokřtít, aby odebral Němcům záminku k dalším válkám.
 

V Braniboru vládl již za časů Jindřichových kníže Meinfried, jehož poslouchali Břežané a Havolané. Ten byl zabit roku 1127, kdy se k moci dostává Pribislav. Stodoranský kníže přijímá křesťanství a jméno Jindřich. Snažil se také zlomit moc pohanských žreců, při čemž mu vydatně pomáhal Albrecht Medvěd. V letech 1127/30 dal Pribislav Albrechtově synovi Ottonovi oblast Zauche a později jmenoval Albrechta svým nástupcem. Pribislav razil své mince a sídlil také ve Spandau. Za jeho vlády zakládá braniborský biskup Wigger kapitulu (1149) v Braniboru. Pribislav umírá roku 1150, ale jeho manželka Petrussa jeho smrt tají, dokud se Albrecht Medvěd definitivně nezmocní města. V Kopníku (Berlin-Köpenick) a Trepově zatím Sprévanům vládl jeho Pribislavův Jakša (Jacsa de Copnic), rovněž křesťan. Nelíbilo se mu opo,menutí jeho nároků na braniborský trůn, aproto se roku 1153 zmocnil hradu. Rolu 1155 podnikl několik výpadů do německých území, ale již roku 1157 se musel utkat s Albrechtem Medvědem. Z rozhodné bitvy (11. června) však Jakša odešel jako poražený a údajně jen díky vroucí modlitbě unikl sám vítěznému Albrechtovi přes řeku Sprévu. Albrecht se začal od té doby titulovat jako vévoda braniborský. Do země přivedl spoustu Holanďanů a Vlámů (Helmold 89). V Havelberku pak vládl od roku 1127 kníže Wirikind pod ochranou Ottona z Bamberka. Roku 1136 povstali Wirikindovi synové - pohani a zničili havelberský kostel.

Mezi slovanskými kmeny však po ubránění se křižákům opět nastaly sváry, zvláště se nelíbilo, že se Niklot dal pokřtít. Násilí se opět obrátilo proti křesťanským klášterům. Při povstání Chyšanů a Črezpěňanů Niklotovi dokonce pomohl hrabě Adolf (Helmold 71), který pak zval do Vagrie další a další německé osadníky. Roku 1149 byla obnovena biskupství v obodritských zemích: v Stargardě (Vicelin), Viligardě (Emmerhard †1155) a Ratiboru (Evermod od 1153). Vicelin vysvěcuje kostely v Högersdorf, Bornhöved a Lubici. Dostává se však do sporu o investituru s Jindřichem Lvem, na něhož si stěžuje u arcibiskupa Hartvíka. Říšský sněm v Foslaru z roku 1154 přiřkne investituru tří slovanských biskupství vévodovi Jindřichu Lvovi. 12. prosince 1154 zemřel stargardský biskup Vicelin, který působil ve slovanských zemí, nejprve v Lubici, už od roku 1126 (Helmold 46, 78). Nový biskup Gerold dal založit několik kostelů, jako např. v Luitilinburgu či Rathekově. Odnaučil prý Slovany přibíjet křesťany na kříž. Z Vagrie se tenkrát mnoho Slovanů odstěhovalo a byli sem usazeni Sasové (Helmold 84).

Když císař obléhal Milán, i hrabě Adolf a vévoda Jindřich ho doprovázeli. Niklot pak měl své lodě nechat v lubeckém přístavu, aby jimi v nepřítomnosti hraběte neškodil. On tam ale poslal jen staré lodě. Když byl hrabě pryč, začali Slované opět podnikat různá loupežná tažení, hlavně proti Dánům (1159). Byl potom tedy svolán sněm v Berenvorde (Barförde), kde bylo rozhodnuto o tažení proti Slovanům. Když se to Niklot dozvěděl, zaútočil na Lübeck, ale neúspěšně (Helmold 87). V létě roku 1160 se proti Slovanům vydalo vojsko pod vedením vévody Jindřicha s vydatnou pomocí Valdemara Velikého. Když překročili Labe, dal Niklot sám spálit hrady Jílové (Ilowe, Ylowe, Ilinburg) u Zvěřína, Viligard i Dubín a opevnil jen hrad Vorel (Werle) v zemi Varnů. Niklotovi synové, Pribislav a Vartislav, se pokusili přepadnout německý tábor, byli však sami zaskočeni a ztratili značnou část své družiny. Starý Niklot se na ně rozhněval a sám z hrstkou věrných vytáhl před hradby Vorla. Byl však obklíčen a spolu se svými vojáky hrdinně padl (Helmold 88).