Mstislav

Po Mstivojově vyhnání byl vládcem provolán jeho syn Mstislav (Mistizlavus, Missica, Misizla, Mizzidrag), někdy nazývaný Mečislav. Ten prý (Hemold 15) vyhnal svou sestru Hodiku a ostatní jeptišky z viligardského kláštera a většinu z nich dal provdat. Zmatek v polabských dějinách způsobuje časté ztotožňování Mstivoje Billunga s Mstivojem II. (čehož se zdržím) a toho s Mečislavem. Podle Helmolda je každopádně Mečislav synem Mstivoje.

Císař Ota III. (vládne 983 - 1002) bojuje s Lutici v letech 985 - 987. V roce 986 opanoval Stodorany. Roku 991 obsazuje Kizo, příslušník drobné saské šlechty, Branibor, aby odtud mohl podnikat výpady na saské území a pomstíét se tak markrabatům za četná bezpráví. Roku 993 však předává Branibor císaři. Město je však opět brzy dobyto (995) jeho vasalem Boliliutem Kiza dobýt Branibor. Roku 996 potom uzavřel s Obodrity a Lutici mír. Luticům pak přiznal plnou samostatnost. Ti ale o rok později dobyli opět celé Stodoransko a podnikali i četné vpády do sousedního Saska a Dánska, v čemž jim ale císař nebyl schopen zabránit. Dobyli například Arneburg, odkud musel prchnout arcibiskup magdeburský Gisiler.

Nový císař Jindřich II. (vládl 1002 - 1024) byl nucen uznat i plnou nezávislost Obodritů bez jakýchkoli zasahování do vnitřních záležitostí. 28. března 1003 přijal v Quelinburku Lutice a Ratary, které si zavázal dary - potřeboval totiž pomoc proti Boleslavu Chrobrému. Delegace Luticů a knížete Jaromíra stanula před císařem ještě na Veliknoce 1007 v Řezně. Boleslav Chrabrý se snaží své západní sousedy přimět ke spojenectví, leč bez úspěchu - roku 1012 je v Amberku potvrzen mír s Lutici Roku 1017 se vydává císařské vojsko s lutickými a kyjevskými oddíly proti Polákům. Při obléhání hradu Nimptsch ve Slezsku císařský voják kamenem proděraví podobiznu slovanského boha, za což se císař musí omluvit a zaplatit náhradu. Nakonec je císařské vojsko poraženo - Lutici ztratili 50 mužů. Mstislav se tažení neúčastnil, ale byl obviněn z jeho neúspěchu, což vyvolalo povstání jeho vlastních lidí. Mečislav se opevňuje (1018) na Zvěříně, musí se však brzy vzdát a je vyhnán ze země (Thietmar 8.4). Uprchl pak do Saska, kde později v Bardowiku ve vysokém věku zemřel.

Ratibor

Vyhnání Mečislava bylo triumfem pohanské strany v zemi, byly ničeny kostely a vyháněni bskupové. Stargardský biskup Benno (od 1013) si stěžuje u císaře. Saský vévoda Bernard se s dánskou pomocí (1019) snaží Slovany zkrotit Po Mečislavovi pak vládne jeho syn Pribigněv (Pribignevus), křtěný Udo (Uto), který umírá roku 1031/2. Spolu s ním jsou jako slovanská knížata uváděni Onodrag (Anatrog) a Gněvoš (Gneus) (Helmold 19). Po Pribigněvovi něm vládne jeho bratr Ratibor.
 

Sasům se za císaře Konráda II. (vládne 1024 - 1039) podaří znovu dobýt Stodoransko. S Lutici pak roku 1032 uzavřel mír, avšak Lutici nadále na Sasko útočili. U nové pevnosti Werben u soutoku Labe a Havoly, kterou Lutici stále napadali, se měli Sasové utkat roku 1034/5 se Slovany. Císař však vyzval, aby z každého vojska vystoupil jeden voják a aby zápas těchto dvou rozhodl o vítězství či porážce. Slované vyhráli a Sasové se stáhli. Zanedlouho ale Lutici opět museli platit císaři daně. Ratibor se opět odvrací od křesťanství. Obodritskou říši dělí na osm žup pro svých osm synů. Společně s nimi se vydává na loupežnou výpravu do Dánska. Dostali se až k Ribe, ale u Lürchauer Heide jsou 28. září 1043 na hlavu poraženi a všichni padnou.