Slavomír (Sclaomirus) a Čedrag (Ceadrag)

Po Dražkově smrti byla Nordalbingie oddělena od říše Obodritů. Po Dražkovi zbyl nedospělý syn Čedrag (Šedrag) a vláda byla svěřena Slavomírovi. Tou dobou Karel Veliký zakládá kostel v Hamburku a jmenuje v něm biskupa Heridaga. Císař měl v úmyslu udělat z Hamburku církevní centrum Slovanů i Dánů, biskup však brzy zemřel a sám panovník měl jiné povinnosti. Veleti nebyli dosud uklidnění a roku 810 dobyli hrad Hohbuoki (Höhbeck), kde sídlil císařský legát a správce východního Saska. Po dvou letech bojích byli ale i oni nuceni kapitulovat. 28. ledna 814 umírá Karel Veliký a po něm se stává vládcem Ludvík Pobožný. Ten přinutí roku 817 Slavomíra, aby se s vládou rozdělil s Čedragem. Slavomír chce ale zůstat jediným vládcem a uzavře spojenectví s dánským králem Haraldem KLakem, s nimiž zaútočí na Nordalbingii. Plení celou zemi a dobudou hradu Esesfelft u Itzehoe. Stalo se však, že byl Slavomír zatčen svými vlastními poddanými, kteří byli na straně Čedragově. Slavomír je předán Frankům a roku 819 se musí spolu s obodritskými zodpovídat před císařem v Cáchách. Ani Čedrag však nebyl Frankům věrným spojencem a také začal jednání s Dány, takže si císař opět vzpoměl na Slavomíra. Bývalý kníže ale umírá už roku 821/2 a Čedrag slibuje císaři věrnost. O Čedragovi se doslýcháme ještě roku 826 jako o účastník sněmu v Ingelheimu. Roku 829 je pak Ludvíkem potvrzen jako král Obodritů.

Liub a jeho synové

Ani v zemi lutické nebyl klid. Kníže Liub (od roku 809 nástupce Dragovítův) padl v boji proti východním kmenům obodritským, a na jeho místo nastupuje jeho starší syn Milegost (Milequastus, Milegastus, Milecastus). Nepohodl se ale prý s veletskou radou starších, takže byl sesazen a nahrazen svým mladším bratrem Čedodragem (Cedeadragus, Celeadragus, Ceadragus). Stěžuje si ale na tento postup u samotného císaře, který ale roku 823 potvrzuje právě jeho bratra.

Gostimysl a Dabomysl

Roku 834 bylo založeno arcibiskupství v Hamburku, které bylo roku 845 spojeno s brémským a roku 847 se stalo opět biskupstvím pod Brémami. Jeho diecéze byla na východě vymezena městem Dymínem na řece Pěně a dalo si za úkol obracen na víru Obodrity a část Luticů (Hemold 6I).  Kolem roku 838/9 uspořádal ještě císař Ludvík výpravu proti Luticům, kteří ohrožovali hranice. Smlouvou ve Verdunu (843) získal východofranckou říši Ludvík Němec(† 876) a proti němu již roku 844 povstali Obodrité včele s knížetem Gostimyslem (Gotzomiuzlus). Byli ale poraženi a kníže zabit. V letech 855 - 858 podstoupil král Ludvík několik neúspěšných tažení proti Obodritům, Gliňanům, Glomačům a Srbům. Roku 862 vytáhl znovu proti obodritskému knížeti Dabomyslovi (Tabomuizles). Další neúspěšné tažení proti Obodritům vedl císař Arnulf (vládl 887 - 899) roku 889. V dalších letech se také díky oslabení říše maďarskými nájezdy podařilo z německé nadvlády vymanit takřka všem polabským Slovanům.