JINDŘICH


POLABANÉ

ÚVOD

JAZYK

1. Nástin mluvnice
2. Věty a slova
3. Texty
Ptačí svatba
Ostatní texty
4. Slovník (740 slov):
Polabsko-česko-polsko-německý
Česko-polabský
Polsko-polabský
5. Prameny
6. Staropolabština

DĚJINY

Polabské kmeny
Vlčan (789-795)
Dražko (795-809)
IX.století
Tugumir a Gero
Mstivoj (966-995)
Mstislav (995-1018)
Uto (1018-1031/2)
Ratibor (1031/2-1043)
Gotšalk (1043-1066)
Kruto (1066-1105)
Jindřich (1105-1127)
Svatopluk (1127-1129)
Knut (1129-1131)
Niklot (1131-1160)
Pribislav (1160-1178)
Borvin I. (1178-1227)
7. Rujána (do 1404)
8. Wendland (do 18.st.)

Odkazy
TYRAS
EP!
Napiš mi - Grapse mu

©Vladislav Knoll

Proti samozvanému novému knížeti Obodritů Jindřichovi se zvedly skoro všechny kmeny. On je však se saskou pomocí vévody Magna porazil ještě téhož roku na Smilově poli (Schmielau) u Ratiboru. Zapadající slunce je prý totiž tak oslepilo, že nebyli schopni se bránit nepřátelům (Helmold 34).  Ránové se hned odtrhli a prohlásili si za knížete Ratislava. Jindřich sídlil v Lubici a v jeho moci byla zanedlouho vlastně jen Vagrie, protože většina Obodritů i Luticů od něho roku 1107 odpadla a spojila se s Pomořany. Jindřich se samozřejmě oženil se Slavinou a osvobodil Sasy od daní, které museli platit Krukovi. Jindřich se snaží učinit z Lubice pyšné knížecí sídlo, nechal stavět hrady a uděloval je svým synům a urozeným. Razil také vlastní mince. Nepokoušel se masově zavádět křesťanství, maje v paměti osud svého otce. Proto v té době byly kostely právě jen v hlavním městě (Helmold 41). Podporuje však misijní činnost brémského mnicha Vicelina.

Jindřichovým spojencem byl Lothar ze Supplinburgu, od roku 1106 vévoda saský. Ten se roku 1110 vydává proti Slovanům v oblasti Stomarn, jako pomstu za jejich loupežnou činnost. Země je dána jako hrabství Adolfovi ze Schauenburku. Roku 1114 si Jindřich podrobuje Črezpěňany a s jejich pomocí (300 jezdců) se Lothar vydává na výpravu proti chyžanskému knížeti Dumarovi, podporované Rány. Po jejich porážce je vyžádána daň a rukojmí. Chyžané se zvednou ještě roku 1121 pod vedením svého knížete Sventipolka, jehož sídlo Kessin je s pomocí hrabat z Nordmarku a Ballenstedtu dobyto. Právě Albrecht z Ballenstedtu, zvaný Medvěd, dostává v dubnu 1134 Nordmark v léno.

Roku 1100 rujánská flotila oblehli Lubici, ale Jindřich, dostav se z města tajnými chodbami, přivedl pomoc od Holštýnů a Rány porazil. Jindřich posílá proti Rujáně vojsko - při nezdařené bitvě roku 1110 padl jeho syn Vladimír(Valdemar). Asi roku 1112 vytáhl Jindřich proti povstalým Brižanům a Stodoranům a oblehl jejich středisko Havelberk. Jeho syn Mstivoj se zatím vydal s 200 Sasy a 300 Slovany do země Gliňanů, kde získal velkou kořist, a po návratu pomohl svému otci po měsíčním obléhání Havelberk konečně dobýt (Helmold 37). Pomstít svého syna se vydal Jindřich na Rujánu v zimě (bylo možné přejít na ostrov po ledu) asi roku 1112. Ránové se však místo boje zeptali, za jakou částku by uzavřel mír. Za 4300 hřiven se kníže uvolil své vojsko stáhnout. Když pak ale poznal, že mu Ránové tuto sumu dát nehodlají, opět na ně zaútočil, ovšem neúspěšně (Helmold 38). Lutici a Ránové si zvolili za vůdce nejvyššího Svantovítova kněze Domamíra (Dumarus), v letech 1121 - 1125 pak Svatovlada (Zuentubaldus). V zimě 1123-4 a 1124/5 se vydává Jindřich opět proti Rujáně, která mu nechce platit tribut. Roku 1121 byla vypálena lutická Retra.

Jindřich zemřel 22.března 1127 a zanechal po sobě syny Knuta a Svatopluka (Zuentepolch). Svatopluk oblehne svého mladšího bratra v městě Plonu. Knut se však postavil na hradby a pověděl obléhajícím o svém právu na trůn. Vojsko tedy rozhodlo o rozdělení země na dvě poloviny. Knut byl ale brzy (1128 v Lütjenburku) zavražděn a celou zemi dostal Svatopluk. V průběhu bojů od trůn se však četné oblasti osamostatnili, v Havelberku a Braniboru začala vládnout místní knížata. Svatopluk si pak podrobil s pomocí hraběte Adolfa ještě Obodrity a Chyšany. Stále ale proti němu bojovali Ránové, kteří mu roku 1128 spálili sídelní město Lubici. Roku 1129 byl kníže zavražděn Holštýnem Dasonem a krátce po něm i jeho syn Zvinik (Sveinke, Zvinike) (Helmold 48).