MSTIVOJ BILLUNG


POLABANÉ

ÚVOD

JAZYK

1. Nástin mluvnice
2. Věty a slova
3. Texty
Ptačí svatba
Ostatní texty
4. Slovník (740 slov):
Polabsko-česko-polsko-německý
Česko-polabský
Polsko-polabský
5. Prameny
6. Staropolabština

DĚJINY

Polabské kmeny
Vlčan (789-795)
Dražko (795-809)
IX.století
Tugumir a Gero
Mstivoj (966-995)
Mstislav (995-1018)
Uto (1018-1031/2)
Ratibor (1031/2-1043)
Gotšalk (1043-1066)
Kruto (1066-1105)
Jindřich (1105-1127)
Svatopluk (1127-1129)
Knut (1129-1131)
Niklot (1131-1160)
Pribislav (1160-1178)
Borvin I. (1178-1227)
7. Rujána (do 1404)
8. Wendland (do 18.st.)

Odkazy
TYRAS
EP!
Napiš mi - Grapse mu

©Vladislav Knoll

V letech 965/6 je Ibrahimem ibn Jákubem uváděn jako obodritský kníže Nakon (Nákún), po jehož brzké smrti stane v čele tohoto kmenového svazu Mstivoj, křtěný Billug (Mistui, Mistiwoi, Billung). Ten má ještě roku 966 spory s vagrijským knížetem Želimírem (Selibur), který vznese proti Mstivojovi žalobu u Hermanna Billunga. Sám je však odsouzen k pokutě 15 liber stříbra. To jej popudí a spojí se s Hermannovým synovcem Wichmanem II. Po mnohých bojích je však vagrijská metropole Stargard dobyta a zbořen hlavní chrám. Na jeho místě je založen křesťanský kostel. Želiborův syn je poslán jako zajatec k Hermannovi, kterému slíbí poslušnost a je proto s Mstivojovým schválením prohlášen za vagrijského knížete.

Hambursko-brémský arcibiskup Adaldog (od 968) později vysvěcuje prvního stargardského biskupa Egwarda. Wichman II. po tomto nevydařeném kousku prchá k Voliňanům, které poštve proti polskému králi Měškovi. Voliňané jsou však poraženi a sám Wichman je zabit (967). Mstivoj (Helmold III.))se  ucházel o sestru stargardského biskupa Vaga. Ten mu ji přes varování svých přátel dal. Z tohoto manželství se pak prý narodila Hodika, pozdější abatyše v klášteře ve Viligardě. Mstivoj dále přesvědčil biskupa (Helmold 14), aby desátky přenechal klášteru Hodiky. Na oplátku mu přenechal několik vsí, které sám ale později zpustošil, takže biskup nedostal nic.

Brzy ale biskupovu sestru zapudil a a zamiloval se do neteře saského vévody Bernarda (vládne 973 - 1011) (Helmold 16), podle jiných zpráv do neteře Hermanna Billunga. Aby ji mohl dostat za ženu, dal se pokřtít a dokonce doprovázel vévodu na tažení do Itálie. V bitvě proti Saracénům snad dokonce zachránil samotného císaře. Zpět do vlasti se vydal po porážce císařských vojsk Araby u Cotrone roku 982. Vévodovu neteř však stejně nezískal, Gerův nástupce Dietrich z Haldersleben (Thiedrich) totiž při námluvách údajně zvolal, že přece není možné, aby si nějaký pohanský pes vzal křesťanku, navíc příbuznou vévody. Mstivoj mu pak prý odvětil, že považují-li Slovany za psy, brzy se přesvědčí o tom, jak psi dovedou kousat.

Odjel tedy ihned do Retry, kde uzavřel spojenectví s Lutici a v červnu 983 zvedl mohutné povstání, k němuž se pžipojili prakticky všichni Pobaltští Slované. Ti Němce vyháněli, pálili kláštery a kostely, mučili křesťanské duchovní. 29. června téhož roku Lutici stanuli před Havelberkem, který dobyli a zničili biskupské sídlo. O tři dny později dobývají Branibor. Dietrich i biskup Folkmar prchají z města. Pak se Mstivoj s Lutici vydávají na samotný Hamburk, který vyplení a vypálí. Je zajato spoustu měšťanů a kleriků. Když hořel Dóm sv. Vavřince, zjevila se prý najednou z nebe Boží ruka, která se chvíli ponořila do ohně a zachránila vzácné relikvie. Slovanské vojsko se polekalo a Mstivoj, který byl křesťanem, z toho zešílel a musel být vsazen do okovů (Thietmar 3.11).

Ze slovanských zemí pak nejvíce křesťanů bylo ve Vagrii. Zde pak bylo vyrobeno neobyčejné množství mučedníků, kterým byly rozřezávány hlavy nebo byli vláčeni spoutáni po ulicích, dokud nevypustili duši (detaily viz Helmold 16). Stargardský bískup Folkward byl zabit, stejně jako 60 dalších knězů. Nástupcem biskupa se stal až roku 992 Reginbertt z Walbeku.  U řeky Tongery nedaleko Magdeburku, kde bylo nedávno založeno arcibiskupství (od 968), se utkali v celodenní bitvě Němci (markrabě Dietrich a okolní biskupové) a Slované (Thietmar 3.11). Bitva sice dopadla nerozhodně (každý pokládal zřejmě vítězství za své), ale německá nadvláda byla setřesena a Mstivoj sám jako křesťan (995) z vlasti vyhnán.