Morfologie a sémantika perfekta

 

            Výrazem perfektum (parakeimenos) označujeme v indoevropských jazycích slovesné časy, které sice mohou mezi sebou mít určité sémantické rozdíly, ale jejich společným jmenovatelem by mělo být určité postihnutí vztahu děje minulého k ději přítomnému. V důsledku dalšího vývoje se významové těžiště mohlo přiklánět k ději minulému a vazby k přítomnosti mohly být částečně či úplně potlačeny. Pozice perfekta v rámci morfo-sémantického systému jazyka je pak dáno paletou dalších časů a prostředků, které má jazyk k dispozici. Shoda či podobnost slovesného systému však nezaručuje identičnost použití týchž prostředků při vyjádření téhož smyslu. Zároveň jednotlivé jazyky stále hledají další prostředky a způsoby vyjádření, až již z důvodu zdůraznění či upřesnění požadovaného významu.

Pokud se pokusíme platnost perfekta zobecnit, můžeme dojít k několika základním významům nebo způsobům jeho použití. Jedním z podstatných atributů perfekta je vyjádření rezultativosti. Rozlišujeme tedy perfektum čistě rezultativní (resultative)[1], které vyjadřuje výsledek minulého děje v přítomnosti. Může jít o vyjádření přítomného stavu, který je výsledkem děje, který se odehrál nebo začal v minulosti (např. ang. John has arrived a je stále tady, John arrived – není zde nebo to na současnost nemá žádný vliv). Perfektum zkušenosti (experiential/indefinite)[2] popisuje situaci, která se stala alespoň jednou v minulosti a má souvislost s přítomností.[3] S perfektem zkušenosti mohou souviset i iterativní vyjádření. Perfektum trvací (persistent/universal)[4] se používá pro vyjádření situace, která vznikla v minulosti, ale která pokračuje v přítomnosti. Děj tedy probíhá v čase, který je vymezen chvílí promluvy a nějakým bodem v minulosti[5]. Posledním typem je perfektum blízké minulosti (recent past)[6]. Popisovaný děj se stal právě před chvílí nebo nedávno (John has just arrived). Chceme tedy vyjádřit, že vzdálenost mezi časem promluvy a dějem je krátký a především, že je představená událost právě aktuální. Nedávnost může být v jednotlivých jazycích jasně ohraničena.

Moderní pokusy o definici slovesných časů často vycházejí ze základní logické Reichenbachovy koncepce pracující s pojmy speech point (S), reference point (R) a event point (E), které přibližně odpovídají Kleinovým time of utterance (TU), topic time (TT) a time of situation (TS). S/TU označuje moment promluvy, který je jakýmsi naším výchozím bodem a je to tedy rovina vypravěče, R/TT znázorňuje čas, k němuž se vztahujeme a o kterém hovoříme a E/TS čas samotného děje nebo situace. Při vyjádření perfekta na příkladě anglické věty Peter has arrived je chvíle promluvy totožná s časem, k němuž se vztahujeme, jímž je v tomto případě přítomnost, které předchází samotný děj, tedy doba minulá (E/TS) zasáhnuvší určitým způsobem do přítomnosti. Kritikou těchto základních tezí vznikly teorie, které se zabývají přímo vymezením perfekta a zejména shrnutím jeho různých významů především na základě angličtiny. Na perfektum je tak pohlíženo jako na neurčité vyjádření minulosti (Indefinite Past Theory)[7], jiní zdůrazňují výsledkový stav (result state theory) postihující vztah mezi časovou rovinou promluvy, během níž musí být zřetelný nějaký výsledek, a rovinou minulého děje, který aktuální stav způsobil[8]. Podle jiných lingvistů perfektum postihuje děj v časovém intervalu, který započal v minulosti a který zahrnuje i čas promluvy (Extended now Theory)[9].

 

1. Morfo-syntaktický plán

            Podíváme-li se na samotný vývoj perfekta, musíme konstatovat, že v našich jazycích spolu s posunem významů docházelo i k formálním zménám, týkajících se samotného tvoření perfekta. Archaickým indoevropským systémem, rozděleným na aspektuálně-temporální bází, jehož je perfektum nezastupitelnou součástí, je archaická řečtina. Zde vedle sebe nacházíme prézens, vyjadřující děj přítomný, perfektum - stav přítomný, vzešlý z děje minulého dokonavého[10], aorist vyjadřující děj dokonavý, imperfektum – děj nedokonavý a plusquampefectum – stav minulý. Setkáváme se zde tedy s trojím aspektuálním rozlišením podle kritérií dokonavosti, nedokonavosti a stavovosti. Perfektum stojí na hranici mezi dějem minulým a přítomným a a představuje přítomný stav, který imlikuje předchozí děj[11]. Vhodnou ilustrací tohoto tvrzení je skutečnost, že existuje řada řeckých (a latinských) sloves, jejichž význam nyní chápeme primárně přítomně, ale zahrnují vlastně stav, zapříčiněný nějakou minulou zkušeností či dějem (např. Oida/novi – vím, neboť jsem se to dozvěděl, memnémai/memini – pamatují si, neboť jsem to prožil/slyšel). Důležitou ilustrací integrovaností perfekta a plusquamperfekta do toho systému je skutečnost, že jsou tyto tvary jednoduché, často tvořené reduplikací. Tento systém v řečtině postupně zaniká právě zánikem jednoduchého perfektního tvaru, přičemž jeho sémantická platnost je převzata aoristem, případně přítomným časem. Totéž pak spatřujeme v latině, kde se perfektum a aorist sémanticky spojily v čas, který je také zván perfektem, ačkoli jeho význam je z uvedených důvodů mnohem obecnější. Zjednodušeně jej lze nazvat časem minulým dokonalým, přičemž starý perfektní význam zůstal zachován u vzácného perfekta přítomného[12]. V latině tak nacházíme vidovou opozici perfekta a imperfekta, která se do jisté míry podobá původní slovanské opozici aoristu a imperfekta. V germánských jazycích nejdříve existovala pouze temporální opozice přítomného a minulého času. Potřeba obohacení prostředků pro vyjadřování aspektuálně-temporálních rozdílů vede celkem záhy v těchto jazycích ke vzniku nového, vidově odlišitelného tvaru (stejně jako plusquamperfekta).

V řečtině došlo ke zjednodušení původního systému zánikem jednoduchého perfekta, jehož význam se podobně jako předtím v latině sloučil s aoristem. V obou jazycích jsou pak tyto dvě sémantické roviny opět rozděleny. V řečtině se tvoří nové složené perfektum určitým tvarem slovesa habere (echó) a infinitivem futura (grapsein). Staré slovanské složené perfektum se původně od pasiva lišilo pouze výběrem participia. Určitým slovesem je v obou případech esse, které se váže ke jmennému l-participiu (part. perf. act.)[13] nebo n/t-participiu (part. perf. pass.), přičemž se tato participia v čísle a rodě shodují s podmětem. Tranzitivní slovesa znají oba typy těchto participií (čes. dělal, dělán), intranzitivní pouze l-participium (spal). Pravděpodobně vlivem západogermánským (západoslovanské jazyky) a řecko-latinským (jihoslovanské jazyky) vzniká především v hovorové řečí nová perfektní (rezultativní) konstrukce[14] s pomocným slovesem habere a participiem perfekta passiva v tvaru jmenném (jihoslovanské jazyky a čeština) nebo zájmenném (západoslovanské jazyky). V kašubštině má tento zájmenný tvar part. perf. passiva také formy se sufixem –l (zjadłi)[15]. Ve většině těchto jazyků[16] je z formálního hlediska omezeno užití této konstrukce pouze na některé typy dokonavých sloves[17]. Obecně nacházíme shodu participia s podmětem v čísle, rodu a pádu (čes. Mám tu knihu už přečtenou. srb. Imam ovu knjigu već pročitanu. bul. Имам купени два панталона. slovin. Imam pismo že napisano)[18], gramatický podmět nemusí být agentem děje[19]. V těchto jazycích lze rozlišovat případy, kdy lze vazbu skutečně považovat za rezultativní konstrukci a situace, kdy lze příčestí chápat jako přívlastek, což je vlastně archaický předstupeň perfektní konstrukce[20]

Z tohoto systému se vyniká spisovná makedonština a kašubština. V obou těchto jazycích je možné použití této kostrukce ve spojení prakticky s jakýmkoli slovesem, i nedokonavým a tranzitivním (mak. Има земено учество во поголем број на проекти. Eкологијата, занимавајќи се со тоа прашање, има дојдено до редица сознанија). společným rysem obou nejvzdálenějších slovanských jazyků je rovněž strnulost participia ve tvaru neutra, které se neshoduje s podmětem (mak. Има читано многу книги. kaš. Òn mô czëtóné fùl ksążk)[21]. V obou jazycích je rovněž intranzitivním slovesům vlastní užití slovesa esse[22], přičemž se tvar participia v tomto případě gramaticky shoduje s podmětem (kaš. më jesmë przëszli, mak. сме дојдени). Gramatický podmět je při použití dané perfektní vazby vždy agentem (Тоа што Владата го има ветено на граѓаните ќе мора да го исполни со или без нив[23]). O makedonštině a kašubštině tedy můžeme prohlásit, že v nich bylo perfektum plně gramatikalizováno pod vlivem sousedních jazyků (řečtiny spolu s arumunskými a meglenorumunskými dialekty[24], případně německými dialekty). Z morfosyntaktického, ale i sémantického hlediska lze proto v případě perfekta tyto jazyky klást spíše vedle jazyků románských, germánských a řečtiny[25].

V románském a germánském prostředí se vytváří složené perfektum, tvořené tvary slovesa habere vážící se k participiu perfekta pasiva (respektive k participiu préterita), které dospělo k ustrnulému tvaru neutra (*habeo factum).[26] V románských jazycích (kromě většiny iberorománského prostoru a rumunštiny) lze v tomto případě nalézt sekundární gramatickou shodu participia s anteponovaným zájmenem ve funkci předmětu (kat. Les he vistes. it. Le ho viste. fr. Je les ai vues.). Konkurenční konstrukce je tvořena tvary slovesa esse a participiem passiva/préterita, které si zachovalo gramatickou shodu s podmětem (isl. ég er kominn, fr. nous sommes arrivés, kaš. òna je przëszłô). Užití perfektní vazby se slovesem esse je ve většině germánských a románských jazycích spojena především s (v germ. stavovým) passivem, jeho aktivní význam může mít tato konstrukce v omezeném počtu případů a není rozšířena všude. Konkurence konstrukcí se slovesy habere a esse tedy chybí v angličtině[27], rumunštině a  převážné části iberorománské skupiny[28]. Užití je omezeno na tranzitivní slovesa vyjadřující především pohyb či změnu stavu (něm. er ist gestorben X ang. he has died, fr. il est mort X rum. a murit, kaš. Chłop jé béł przed pôrã niedzelami ùmarłi… BUDZISZ), tranzitivní slovesa vyjadřující stav setrvávají u slovesa habere (niz. Ik heb vannacht niet goed geslapen, it. Non ho dormito stanotte, kaš. Mô òno spóné? - FOPKE ) a v románských jazycích slovesa zvratná (fr. je me suis lavé, it. mi sono lavato, něm. ich habe mich gewaschen, niz. ik heb me gewassen). Esse se váže většinou jednak rovněž k esse (ok. soi estat, niz. ik ben geweest, kaš. Jô doch też ju jem w swiece bëti – BUDZISZ) nebo ke slovesu habere (fr. j’ai été, šv. Jag har varit, kaš. rovněž jô móm bëté)[29].

V něktеrých jazycích nacházíme zvláštní, sémantické rozlišení mezi užitím habere a esse. U sloves movendi tak můžeme podle záměru vyznačení determinovanosti a perfektivnosti sloveso habere či esse (např. niz. Hij heeft de hele dag gelopen. dán. Han har gået hele dagen. niz. Hij is naar huis gelopen. dán. Han er gået hjem.)[30], případně dochází k posunu významu. V nizozemštině nacházíme kontrast dvou tranzitivních významů slovesa vergeten ve smyslu nechat něco někde (např. Ik heb nooit mijn paraplu in de tram vegeten[31]) a zapomenout (Hij is haar naam vergeten. něm. Er hat ihren Namen vergessen. kaš. Òn mô ji miono zabëté), ve francouzštině kontrast dvou intrazitivních významů slovesa demeurer ve významu zůstat či bydlet. V témže jazyce též máme několik sloves, u nichž použití pomocného slovesa závisí na tranzitivnosti či intranzitivnosti (např. Je suis monté sur la montagne. J’ai monté les valises). Pokusíme-li se tyto poznatky shrnout, můžeme konstatovat, že způsobem tvoření perfekta, shodujícím se v kašubštině a v germánských i románských jazycích, je pro slovesa tranzitivní vazba ustrnulého tvaru participia passiva s určitým tvarem slovesa habere a u sloves intranzitivních sloveso esse, které umožňuje gramatickou shodu podmětu participia v přísudku.

 

2. Sémantický plán

Formální shody a rozdíly  ovšem kontrastrují s odlišnou sémantickou platností, jelikož se význam perfektní konstrukce v jednotlivých jazycích a dialektech mohl dále vyvíjet především ve vztahu k jednoduchým časům (především dokonavým) a lexikálnímu vyjádření perfektního (rezultativního) významu. V řadě jazyků tak dochází postupně k dalšímu oslabení kontrastu mezi složeným perfektem a jednoduchým dokonavým časem. V románských jazycích se ostré rozlišení složeného a jednoduchého perfekta[32] zachovalo prakticky pouze na Pyrenejském poloostrově. Ve zbývalých spisovných jazycích je prostá forma (podle gramatik s významem minulého zakončeného děje nemajícího vztah k přítomnosti[33]) v hovorovém jazyce užívána pouze knižně či v dialektech[34], perifrastické perfektum[35] (podle gramatik s původním významem minulého děje mající vztah k přítomnosti) pak plně nahrazuje prostý tvar v běžné komunikaci. Nedostatečné vidové možnosti v germánských jazycích zachovaly rozlišení jednoduchého préterita a složeného perfekta. Toto rozlišení se ovšem ztrácí směrem ze severu na jih v západogermánském prostoru, přičemž souběžnost obou forem zná kromě spisovného jazyka jen dolnoněmecká a částečně středoněmecká oblast. V západostředoněmeckých dialektech bývá existence préteritních forem omezena pouze na několik základních sloves[36], hornoněmecké dialekty neznají jednoduché perfektum vůbec. Ve většině slovanských jazyků vzhledem k vypracovanosti vidového systému zanikly jednoduché časy, které byly nahrazeny složeným perfektem, jež se tak většinou stalo jediným minulým časem. Složitý temporálně-sémantický systém se zachoval v bulharštině a makedonštině, kde si slovanské perfektum sice zachovalo určité své původní atributy a plnohodnotné postavení v systému, ale bylo zároveň obohaceno o význam zprostředkování děje. Pozoruhodné je v této souvislosti vznikání nové rezultativní konstrukce, odpovídající formě germánsko-románsko-řecké, která se gramatikalizovala právě v makedonštině, kde koexistuje se slovanským perfektem a jednoduchými minulými časy, a v kašubštině. Ve slovanských jazycích tak nacházíme dvě fáze vzniku slovesného času s pomocným slovesem habere, přičemž převládá (kromě východoslovanských jazyků) dosud víceznačná a spektrem užití značně omezená konstrukce, která je gramatikalizována v makedonštině a kašubštině. Ani v těchto dvou jazycích však není tolik ostře oddělena od préteritních forem jako např. ve španělštině nebo angličtině, užití tohoto nového perfekta tedy nemusí být zcela obligatorní a může být někdy nahrazeno préteritem. Důvodem může být rovněž dvojí interference, tedy vliv dvou jazykových systémů s perfektem gramatikalizovaným i negramatikalizovaným (řečtina – srbština, dolní a horní němčina - polština) neboli jazyků, kde je perfektum integrální součástí temporálního systému proti jazykům, kde jsou pro vyjádření rezultativnosti či dalších významů perfekta využívány jiné, např. lexikální prostředky.

 

2.1. rezultativní platnost

Základní sémantickou platností perfekta je vyjádření skutečného nebo myšleného vztahu mezi přítomností platnou ve chvíli promluvy a nějakým minulým dějem. Může se jednat o děj skončený, jenž vyústil v nějaký výsledek nebo je pro mluvčího aktuální, nebo o děj, který stále probíhá. Samotná rezultativní funkce je pro perfektum nejtypičtější a je pravděpodobné, že se jednalo o prvotní význam konstrukce, z níž tento čas vznikl.

Rezultativní interpretace perfekta je vlastní všem zmíněným jazykovým skupinám majícím perfektum jako samostatný mluvnický čas. Nezná jej však evropská portugalština (s galicijštinou), které pro vyjádření rezultativity používá pretérito perfeito simple (šp. Ha escrito una carta. por. Escreveu uma carta.), případně iberorománskou konstrukci acabar de[m1]  (kat. Acaba d‘escriure una carta. por. Acaba de escrever uma carta)[37]. Na druhé straně existuje rezultativní perfektum v hovorových západoslovanských a jihoslovanských jazycích, jeho použití je však omezeno na dokonavá, tranzitivní slovesa vyjadřující určitou změnu situace (např. změna kvality či polohy předmětu, změna názoru, např. čes. Máme pokoj uklizený. pol. Mamy pokój posprzątany. čes. Už to mám ověřeno. pol. Mam to już sprawdzone) či vybídnutí k této změně (rozkaz, zákaz: např. čes. Mám zakázáno o tom mluvit.). Z tranzitivních sloves nelze tuto konstrukci použít například u sloves sentiendi, dicendi a voluntatis (např. čes. Řekl jsem mu pravdu. ale kaš. Jô mù móm prôwdã rzekłé[38]), samotná množina sloves je však ještě omezena územ. Dalším důležitým rozdílem této slovanské konstrukce proti perfektu v germánských (a kašubštině či makedonštině) či románských jazycích vztah agenta a přísudku. U sloves, vyjadřujících změnu (faciendi, mutandi…) může být podmět agentem i patientem[39]. Je-li v přísudku sloveso iubendi či interdicendi[40], ve slovanské konstrukci je podmět vždy patientem.[41]

Rezultativnost lze interpretovat podle situace, která z výroku vyplývá. Většinou se jedná o výsledek nějaké činnosti, která začala v jakkoli dávné minulosti a byla dokončena právě v dobu promluvy nebo v době, která je považována vzhledem k době promluvy za aktuální:

-          John has arrived / John arrived. Perfektum vyjadřuje, že John je stále zde, préteritum, že už tu není.

-          mak. Досега има направено две снимки, výsledkem je, že fotografie může komukoli ukázat[42]

Výsledek samozřejmě nemusí být pouze skutečný, ale i myšlený[43], interpretační možnosti mohou být širší.

-          kaš. Tobie co w rozëm je zaszłé, a të òbarchniôł,… (BUDZISZ). – ve větě je zmíněn i děj i konstatování výsledku.

-          kaš. Jô móm swòje wëgôdóné, a terôzka wlezë le të na anténã i zaczni cos gadac! (SZUTENBERG) – mluvčí zdůrazňuje, že už hovořit nehodlá a je řada na někom jiném

-          nřec. Έχω αγοράσει νέο αυτοκίνητο („Už“ mám koupeno nové auto) – výsledkem je skutečnost, že mluvčí má vlastní auto a tedy může jet například na výlet

-          šv. Jag har tagit med mig en flaska vin -  při použití perfekta z výroku vyplývá, že láhev je k dispozici, při použití préterita (tog) se jedná o pouhé konstatování, které k situaci ve chvíli promluvy nemá žádný vztah.[44]

Konkrétněji se může jednat rovněž o změnu která proběhla během určitého nespecifikovaného času, a jejíž výsledky jsou nyní aktuální.

-           ang. You have grown since the last time I saw you.

-           kat. Aquest país ha progressat molt a l’època moderna [45]. Mluvčí vyjadřuje, že pokrok je v momentě promluvy cítit. Při použítí dokonavého minulého času (va progressar nebo progressà) mluvčí skutečnost pouze konstatuje, může se jednat o větu z učebnice dějepisu.[46]

Perfektem však můžeme vyjádřit rovněž děj, který trval a skončil dávno před chvíli promluvy, ale jeho výsledek je patrný či aktuální dodnes:

-                     šv. Newton har förklarat månens rörelser  – věta zdůrazňuje, že Newtonovy zákony jsou v platnosti dodnes, při použití prostého préterita (förklarade) by se jednalo o pouhé konstatování historické události bez další souvislosti.[47]

-                     ang. Man has walked on the moon.  Skutečnost je děj výsledkem nějakého dlouhého procesu (příprav), použitím perfekta zdůrazňujeme význam této události pro dnešek.

-                     mak. Ајнштајн на многу интуитивен начин има дојдено до некои работи што денес математички се запишани. Dávný ukončený děj je aktualizován tím, že týž výsledek byl docílen nedávno jiným způsobem.

Perfektem lze rovněž vyjádřit očekávání výsledku, který se zatím nedostavil. Tyto případy můžeme tedy chápat jednak jako pokračování (aktuálnost) děje neukončenosti, ale zároveň je zde implikováno očekávání dokončení nebo změny.

-          šv. Mordvapnet var en revolver, men den har inte hittats). V tomto příkladě je dobře vidět rozdíl mezi užitím préterita a perfekta. Préteritum se odvolává na událost skončenou v minulosti (vražda), perfektum ovšem poukazuje na neukončení pátrání.[48]

-          ang. The doctor hasn't arrived yet. šp. El médico no ha llegado aún. nřec. Ο γιατρός δεν έχει φτάσει ακόμα. Z výroku vyplývá, že doktor může ještě přijít, že mluvčí stále čeká.

-          ang. The doctor didn't arrive. šp. El médico no llegó. nřec. Ο γιατρός δεν έφτασε. Doktor už nedorazí, mluvčí pronese větu mimo ordinaci nebo ordinace je již zavřena.

V portugalštině nalézáme v obou případech jednoduché perfektum, rozdíl je vyjadřován pouze lexikálně O médico (ainda) não chegou, podobně jako ve slovanských jazycích (čes. Lékař (ještě) nepřišel).

Příklady, vyjadřujícími výsledek jakožto odpověď na otázku týkající se určitého stavu, jsou:

-          Är du hungrig? Jag har ätit ett äpple.[49]

-          Co będzie z telefonem? Mam zapłacone za trzy miesiące[50].

-          De koekjes zijn op. Walter heeft ze zeker opgegeten[51]

Rezultativnost jako základní vlastnost perfekta je nejšířeji chápaným významem této konstrukce. Rezultativní, perfektní konstrukce se tak nachází i v jazycích, které jinak perfektum jako samostatný čas neznají. Ve většině jazyků, které znají perfektum jako samostatnný gramatický čas je užití perfekta v těchto případech obligatorní. Obdobná situace existuje v kašubštině, kde užití perfekta rovněž není obligatorní a podobně jako v jazycích, které perfektum sémanticky nerozlišují, lze zde rezultaticní (perfektní) význam podpořit lexikálně.

 

2.2. vyjádření blízké minulosti

Perfektum blízké minulosti vyjadřuje děj, který se stal před krátkou chvílí, takže je v současné době stále aktuální, význam tedy můžeme označit jako předpřítomný. Lze říci, že ukončení děje se nachází blízko chvíle promluvy a referenčnímu bodu, a proto lze řadu případů perfekta blízké minulosti interpretovat i jako rezultativa. Jiným případem, který lze zařadit do této skupiny, je událost, která se stala a skončila sice dávno, ale je natolik aktuální, jako by šlo o zcela čerstvou skutečnost. Význam může být podpořen lexikálně (ang. John has just called me. něm. Johann hat mich gerade angerufen). V jazycích, sémanticky nerozlišujících perfektum nebo některé jeho funkce, lze jeho význam vyjádřit pouze lexikálně (čes. Honza právě volal. por. João recém ligou). Charakteristické pro toto perfektum je pohyb v rámci určité časové jednoty, která je nejčastěji omezena na dnes. V angličtině perfektum nelze použít s přesnými časovými údaji, v ostatních jazycích to možné je.

-                     šv. I dag har jag ätit klockan fem. I går åt jag middag klockan sex[52].

-                     ang. Today I ate at 5 pm. Yesterday I ate at 6 pm.

-                     ang. I saw him this morning. šp. Lo he visto esta mañana.[53]

-                     mak. Денес го имам видено мојот пријател.

-                     kaš. Dzis jô móm raibach zrobioné[54]

Rozdíly v užití perfekta blízké minulosti (pasado inmediato) nacházíme mezi iberorománskými jazyky. Evropská španělština (a katalánština) užije pro vyjádření aktuálnosti nedávno (dnes) proběhnuvšího děje perfektum složené (Hoy he comido en el restaurante al lado. Avui he menjat al restaurant al costat), naproti tomu portugalština (a galicijština) a americká španělština užívá perfektum jednoduché, protože chápe děj primárně jako ukončený (Hoje almocei no restaurante ao lado. Hoy se fueron papá y mamá)[55]. V iberorománštině navíc existuje konstrukce acabar de vyjadřující děj, který se stal bezprostředně před promluvou (může být rezultativní konotace)[56]. Proti angličtině lze v iberorománštině (kromě portugalštiny) jemněji rozlišit rezultativní perfektum a blízkou minulost. Z věty Joan ha venit al matí totiž jednoznačně nevyplývá, jestli je Joan ještě zde či nikoli. Událost se pouze nachází v časovém období, které je považováno za blízkou minulost.

Podobně jako u rezultativního perfekta, i zde se setkáváme s dávno ukončenými událostmi, jejichž vztah k přítomnosti můžeme modulovat pomocí užití perfekta či préteritního času.

-                     šp. Mi padre ha muerto hace tres años vyjadřuje aktuálnost této smutné události pro mluvčího.

-                     šp. Mi padre murió hace tres años – mluvčí je k události citově indiferentní, pouze konstatuje.

-          kat. En el corrent mes de maig han fet vaga dues vegades – pro užití času je ve větě určující časové označení aktuálního měsíce. Bez vyznačení aktuálnosti bychom museli říci Al maig van fer…[57]

Perfektum blízké minulosti je dosti blízké rezultativu, i když děj jím vyjádřený nemusí mít nějaké následky, mnohem důležitý je vztah k přítomnosti, pozice děje v rámci časového úseku, jehož události mluvčí chápe z jakýchkoli důvodů za aktuální či blízké přítomnosti. Pro blízkou minulost je charakteristické častější užití příslovcí a příslovečných určení specifikujících čas.

 

2.3. vyjádření zkušenosti a časově neurčeného děje

Perfektum zkušenosti vyjadřuje děj, který se odehrál v nepřesně určené době v minulosti a který má určitý vztah chvíli promluvy. Při použití tohoto času klademe důraz především na samotnou událost, případně na její četnost, děj však nepopisujeme ani přesněji časově nezařazujeme. Užití perfekta může implikovat možnost, že se uvedený děj bude opakovat či se opakuje, zároveň můžeme v tomto případě hovořit i o určitém výsledku, tedy zkušenosti, která v mluvčím zbude jakožto následek děje. Význam může být podpořen užitím časových neurčitých příslovcí (někdy, už, mnohokrát atp.)

            Typické jsou otázky, při nichž mluvčí zjišťuje, zda má tázaná osoba určité zkušenosti, jinak řečeno, pokud byla účastna nějakého minulého děje. Užití perfekta vyjadřuje postihnutí časového období, které je ohraničeno přítomností – chvílí promluvy.

-                     ang. Have you ever been to Japan? Did you go to Japan last year? Has estado en Japón? Estuves en Japón el año pasado? Při přesnějším označení času, který nezahrnuje chvíli promluvy je nutno použít préteritní tvary.

-                     por. Você já esteve alguma vez no Japão? Você foi no Japão no ano passado? – v portugalštině se užívají v tomto případě pouze préteritní tvary, neboť se jedná o děj jednorázový.

-           něm. Warst du in Japan?[58] Hast du im Atlantik gebadet?[59]

-          šv. Hur länge har Lita bott i Malmö?– věta nevyjadřuje přesně, jestli Lina v Malmö ještě bydlí nebo ne[60]

-           kaš. Hej, të u ti biôłi koszëlë, môsz të dze moją mëmkę widzóné? (LABUDA)

Odpovědí na tyto otázky může být vyjádření děje, který se stal alespoň jednou v minulosti. Tento děj není přesně určen a má určitý vtah k minulosti, ať myšlený (aktuálnost) nebo konkrétní (nedávné ukončení děje nebo změna situace), v každém případě jde o určitou zkušenost, která zůstává v mluvčím.

-           něm. Paul arbeitete lange bei einer Computerfirma / hat gearbeitet – ve spisovné němčině je užití préterita či perfekta především stylistickou záležitostí, časy jsou v tomto případě víceméně rovnocenné.[61]

-           šv. Jag har arbetat i Västerås i 14 år.– z věty přímo nevyplývá, jestli je děj skončený nebo stále pokračuje, interpretace jsou možné obě (tedy i jako perf. durativní)[62]

-           šv. Jeg har truffet henne i Oslo -  čas není určen, zdůrazněn je především samotný děj, který může být určitým způsobem aktuální pro přítomnost. Naproti tomu Jag traff henne i Oslo i fjor – obsahuje časové označení, které je rovněž hlavní náplní sdělení.[63]

-           ang. I think I have met him once before.

-          ang. I have been to France – tato znamená, že mluvčí má zkušenost s pobytem ve Francii, není specifikováno, kolikrát tam byl

-          ang. I think I have seen that movie before. – modalita

-           mak. Се немаме видено две години je ekvivalentní k Не сме се виделе две години

Odpověď může být samozřejmě i negativní, v tomto případě mluvčí vyjadřuje, že až do chvíle promluvy nemá zkušenost s daným dějem.

-           ang. I have never been to Africa.  -  por. Nunca estive na África.

-           kaš. Jo, wiéta wa, jesz tak cos widzóné ni móm. (SZUTENBERG)

S perfektem zkušenosti souvisí rovněž vyjádření děje, který se stal v minulosti několikrát nebo je z výroku patrné, že se děj pravidelně opakoval. Iterativnost v minulosti, která pokračuje do přítomnosti (chvíle promluvy) je obvykle vyjadřována perfektem, což v tomto případě platí i pro portugalštinu, pro niž je právě iterativnost jedním z hlavních atributů perfekta.[64]

-          por. Ultimamente tenho viajado mais de metro do que é meu costume – z věty vyplývá, že mluvčí poslední dobou pravidelně používá metro, tedy nikoli jednou

-           ang. She has talked to several specialists about her problem, but nobody knows why she is sick.

-           šv. Jag har levet på gatan ett par gånger och det är inte särskilt roligt. Mluvčí poukazuje na to, že nepříjemná zkušenost se opakovala a že má obavu, že by se mohla opakovat, ačkoli si to nepřeje.

-          kaš. W Srakòjcach na jôrmarkù móm bëté wiele razy (SZUTENBERG)

-           kat. Ho he dit ja moltes vegades

Rozdíl mezi perfektem zkušenosti a préteritem spočívá ve vyjádření určitého vztahu nebo souvislosti se současností. Může jím být pouhé soustředění se na děj, který je jakožto vzpomínka ve chvíli promluvy aktuální, nebo analýzu zkušenosti mluvčího v rámci časového úseku, který je ohraničen chvílí promluvy. Užití préterita je v těchto případech spojeno s indiferentním přístupem k události nebo důraz na jinou součást výroku (například časové či jiné okolnosti). V jazycích nepoužívajících perfektum tyto souvislosti lze rozlišit pouze lexikálně, sníženou rozlišovací schopnost v tomto případě prokazuje i němčina. V kašubštině a makedonštině může konkurovat perfektu s habere slovanské préteritum.

 

2.4. durativita

Perfektum trvací (durativní) vyjadřuje situaci, která začala v minulosti a pokračuje v přítomnosti. V době promluvy ještě neskončila. Většinou se jedná o určitý proces, jehož pokračování se nadále předpokládá. S tím souvisí i skutečnost, že se týká děje minulého, ale také o přítomného, neboť děj probíhá rovněž ve chvíli promluvy. Tento durativní význam je proto v řadě jazyků vyjadřován pomocí přítomného času s užitím časového adverbia nebo příslovečného určení

-                     něm. Ich warte hier schon drei Stunden. fr. J’attends depuis trois heures. čes. Čekám tu už tři hodiny.[65]

-                     šp. Estoy esperando aquí desde hace tres horas – užití průběhové konstrukce zdůrazňuje trvání děje ve chvíli promluvy.

Při použití perfekta ve spisovné němčině i nizozemštině lze narozdíl od présenta poukázat na to, že děj právě skončil.

-           něm. Hier hat es seit 3 Jahren nicht geregnet (aber jetzt regnet es)

-           niz. Leo komt morgen gelukkig weer thuis. Hij heeft sinds vorige zondag in het ziekenhuis gelegen.

V nizozemštině lze pro vyjádření děje, která přetrval z minulosti do současnosti vyjádřit perfektem i préteritem:

-          niz. Hans heeft hele leven bij dezelfde baas gewerkt (werkt)[66]

V jiných germánských jazycích však perfektum vyjadřuje pokračování děje až do přítomnosti.

-           ang. I have been waiting here for three hours. Průběhový čas klade důraz na aktuálnost čekání i v momentě promluvy.

-           ang. I have lived in Prague since I was born. něm. Ich wohne in Prag seit meinem Geburt. por. Moro em Praga desde que nasci. Bydlím v Praze od svého narození.

-           šv. Han har arbetat i företaget sedan våren 1999. Pracuje ve firmě od jara 1999.

Použitím perfekta je zaměřováno na zdůraznění trvání děje z minulosti do přítomnosti, použijeme-li přítomný čas, je v našem zorném poli především přítomnost jakožto výsledek trvání děje, použijeme-li čas préteritní, chceme ukázat, že děj skončil v neurčité době, došlo ke změně situace, která nemá žádnou vazbu k současnosti. Tento význam perfekta, vzhledem k vyjádření trvání činnosti až do současnosti lze označit za shrnovací. Věta znázorňuje určité shrnutí trvání stále aktuálního děje. Perfektum má tento význam i ve všech iberorománských jazycích. Následující příklady lze do slovanských jazyků přeložit préteritem, neboť takto lze lépe vyjádřit trvání děje:

-                     šp. No temo morir, he vivido una vida feliz.  Vzhledem ke zmínění možného konce tato věta dobře ilustruje užití durativního perfekta jakožto perfekta shrnovacího.

-                     por. Até agora tenho vivido uma vida feliz – mluvčí bilancuje svůj život jako šťastně prožitý a zároveň je stále šťastný. Vivi uma vida feliz.  – mluvčí je v současné době smutný, vzpomíná na dobu, kdy žil šťastně, toto období ale nemá k přítomnosti žádný vztah

Ve slovanských jazycích si pomáháme lexikálně, protože bez těchto prostředků nejsme s to onen vztah mezi minulým trváním a přítomností vyjádřit: Dosud jsem žil šťastně může naznačovat, že se karta začíná obracet, tato konotace pak je méně patrná ve větě Dosud žiji šťastně. Trvání minulého děje do přítomnosti v druhé větě můžeme česky vyjádřit Vždycky je a byl mým blízkým přítelem. Poslední větu můžeme rovněž vyjádřit česky použitím préterita i prézenta (Stále se snažíme nebo snažili jsme se).

 

2.5. modální významy perfekta

Kromě zmíněných sémantických vlastností perfekta je třeba zmínit ještě použití temporálně-modální, skoro by se dalo říci předbudoucí. Kromě vyjadřování vztahu minulého děje k současnosti a chvíli promluvy lze totiž v mnohých jazycích použít perfekta i pro označení děje, jehož dokončení se předpokládá před dějem budoucím (zejména v blízké budoucnosti). Tohoto významu perfekta je používáno především v souvětích a to zejména v souvětích časových, případně podmínkových.

-                     Kan tuto nikómen, panth’hémin pepoiétai (Xen.An. III.1.38). Jestli/Až to překonáme, máme vyhráno (parafráze).

Perfektum v tomto případě vyjadřuje jakoby děj skončený v budoucnosti, mluvčí tedy vyjadřuje předpoklad či jistotu, že nastane nová situace nebo děj bude ukončen. V tomto příkladu je pak chvíle zakončení děje vedlejší věty totožná se završením děje věty hlavní (bod reference se rovná bodu děje), která ale zároveň vyplývá z děje věty vedlejší a je tak jejím (předpokládaným) výsledkem.

V následujících příkladech výsledek vyplývající z věty vedlejší podmiňuje děj věty hlavní (děj věty vedlejší tedy časově předchází), do češtiny tedy překládáme futurem, hovorově i futurem rezultativní konstrukce:

-                     dán. Så snart jeg har laest bogen, så giver jeg den til dig. Až budu mít tu knihu přečtenou, dám ti ji.

-                     kat. Quan hi hagi pensat a fons, decidiré. Až si to promyslím, rozhodnu se.[67]

Ve spisovné němčině, kde je hranice mezi préteritem a perfektem dosti tenká, je užití perfekta v budoucím významu jediným případem, kdy vůbec nelze nahradit préteritem – převládá zde totiž význam rezultativní nad minulým a sémantika préterita rezultativnost nevyjadřuje.

-           něm. Komm um 19. Dann sind alle Besucher gegangen. ang. Come at 7 pm. Then the visitors will have already gone.

Blízké tomuto významu je použití perfekta ve větách podmínkových jakožto podmínky reálné a ve spojení s modálními slovesy.

-          dán. Han kommer, hvis han har fået vores brev.  Přijde, jestli dostal náš dopis. Přijde, jestli má náš dopis.

-           něm. Sie muss davon gehört haben.

-           kat. En deu haver après alguna cosa.

Poslední dvě věty lze do češtiny přeložit konkrétně pomocí préterita, čímž ale částečně přicházíme o aktuálnost sdělení: Musel se o tom něco dovědět / Musel o tom něco slyšet. Chceme-li v češtině použít prézentu a dodat tak potřebnou aktuálnost, musíme výrok poněkud zobecnit: Musí o tom něco vědět.

Modální významy perfekta vycházejí především z jeho rezultativní funkce. Základním rozdílem však je, že na rozdíl od klasického rezultativního významu je ukončenost děje pouze předpokládaná. Pro perfektum je v tomto případě významné, že zvláštně v platnosti modálně-futurální se perfektum odpoutává od svého préteritního významu a na první místo se dostává význam předčasnosti a dokonavosti, což je nejlépe ilustrováno kontrastem préterita a perfekta ve spisovné němčině. Ve slovanských, ale i v jazycích užívající klasické perfektum, lze tento význam nahrazovat podle situace prézentem, futurem nebo préteritem, což dokazuje složitou popsatelnost situace, kterou perfektum v těchto případech vyjadřuje.

S modálním perfektem souvisí i některé další vzácné typy užití. Jedná se o perfektum gnomické (Zeitloses), které vyjadřuje obecnou pravdu, která je založena na zkušenosti, dnes tento typ nacházíme zejména v zákonech. Tato nadčasové vyjádření je platné pro minulost, přítomnost i budoucnost:

-                     Hé ataxia pollus hédé apolóleken. (Xen. An. III.1.38)  

-                     Wählbar ist, wer das fünfundzwanzigste Lebesjahr vollendet hat. [68]

Zvláštním typem perfekta je rovněž starořecké perfektum intenzifikační (λέληκα – řvu, κέχηνα - zírám).

3. vyjádřování perfektní sémantiky

            Z příkladů, které byly v tomto článku představeny, vyplývá, že ačkoli se perfektum morfologicky shoduje v řadě jazyků, jeho sémantická platnost se může dosti lišit. Jeho základní sémantickou platností je vyjádření souvislosti mezi dvěma časovými rovinami a další možnosti použití jsou vlastně od ní odvozeny. Blízká minulost poukazuje na skutečnost, která je pro nás aktuální a právě tuto aktuálnost můžeme chápat jako výsledek, mimoto hranice mezi oběma typy jsou velmi úzké. Rezultativnost v perfektu zkušenosti a neurčité minulosti spočívá právě v onom otisku události minulé události. Pro mluvčího, který ji zmiňuje je však aktuální a tato aktuálnost je nadřazena okolnostem tohoto děje, které v daný moment nejsou důležité. Durativní perfektum paradoxně může vyjadřovat výsledek právě ve své neskončenosti. Souvislost mezi dvěma časovými rovinami spočívá v tom, že minulý děj stále trvá. Předbudoucí platnost perfekta podtrhuje jeho rezultativní platnost, která potlačí jeho préteritnost.

            Mezi jednotlivými jazyky existují rozdíly morfologické a sémantické, řada jazyků rozlišuje užití pomocných sloves podle tranzitivnosti či intranzitivnosti slovesa významového. Kromě toho si je nutné uvědomit, že rezultativní (perfektní) význam vykazují i vazby pasivní (rus. дом построен), řada jazyků se přitom snaží rozlišit vid právě v pasivních konstrukcích (např. německé pasivum stavové a průběhové). Podle sémantické platnosti perfekta bychom pak mohli zmíněné jazyky rozdělit do čtyř základních skupin, které lze zároveň považovat za jednotlivé vývojové fáze vzniku perfektní konstrukce. Do první skupiny by patřily jazyky, které vyjadřují význam perfekta především lexikálními, případně vidovými prostředky (východoslovanské jazyky). V dalších jazycích perfektní konstrukce pomalu vzniká, jedním ze zdrojů je přívlastek shodný se slovesem habere. Při ustanovení rezultativního smyslu této konstrukce lze chápat klasické perfektum in statu nascendi. To se týká většiny západních a jihoslovanských jazyků. Používání perfektní konstrukce není ustáleno, normativizováno a je podřízeno především úzu.

            Dalším stupněm je gramatikalizace perfekta, která však není zcela dokončená. V řadě případů, které mohou být kromě rezultativnosti motivovány stylisticky a územ, perfektum může koexistovat s nejbližším minulým časem. Kromě makedonštiny a kašubštiny lze do této skupiny zařadit jazyky, u nichž kdysi došlo k plnému sémantickému osamostatnění perfekta, ale v dalším vývoji byl význam perfekta oslaben (spisovná němčina), přičemž konečnou fázi při oslabování perfektní platnosti je návrat na začátek s existencí jednoho (dokonavého) času. Mimoto sem lze zařadit perfekta, která postrádají určité sémantické funkce – z tohoto hlediska je zvláštní perfektum portugalské, jehož základní charakteristikou není rezultativnost, ale iterativnost.

Sémanticky samostatné perfektum nacházíme ve většině germánských jazyků a v jazycích iberorománských. V těchto jazycích má perfektum jasně dané místo v morfo-sémantickém systému a je jasně sémanticky odlišeno od ostatních slovesných časů. Zpravidla je schopno vyjádřit všechny zmíněné významové typy a je-li nahrazeno nejbližším minulým časem, význam promluvy se výrazně změní. Sémantický posun perfekta mezi jednotlivými skupinami může být dán stylistickým vývojem, hledáním dalších výrazových prostředů a kontaktem s cizím jazykem. Další pohyb v rámci těchto skupin a typů pak může ukázat další vývoj každého jazyka.

 



[1] Comrie, B., Aspect : an introduction to the study of verbal aspect and related problems, Cambridge 1976, 56

[2] COMRIE 58

[3] ang. John has been to America – ačkoli nespecifikujeme žádné další okolnosti, zdůrazňujeme, že mu zůstala nějaká zkušenost nebo děj má souvislost s tím, o čem se právě bavíme

[4] COMRIE 60

[5] ang. We have lived there four years – a stále tam bydlíme nebo se právě stěhujeme pryč

[6] COMRIE 60

[7] Portner, P., The (Temporal) semantics and (modal) pragmatics of the perfect, Linguistucs and Philosophy 26 (2003), 467-471

[8] PORTNER 473

[9] PORTNER 474

[10] Při filologickém překladu řeckého perfekta užíváme konstrukce např. mám nalezeno (héuréka), proti imperfektu nacházel jsem (héuriskon) a aoristu našel jsem (héuron).

[11] Smyth, H.W., Greek Grammar, Harvard 1984, s. 434-5; Niederle, J. A kol., Mluvnice řeckého jazyka, Praha 1974, s.233; podobně plusquamperfektum je chápáno jako stav minulý.

[12] Novotný, F., Základní latinská mluvnice, Jinočany 1992, s. 183, např. význam tvaru perii (řec. ὄλωλα, čes. Je po mně veta)

[13] V kašubštině a východoslovanských jazycích se při tvoření minulého času již spona esse, v češtině, slovenštině a polštině zanikla ve 3.osobě.

[14] Galton, H., The main functions of the Slavic verbal aspect, Skopje 1976, 188-9;

Велковска, С., Сум- и има-конструкциите во светлината на балканскиот јазичен сојуз, Македонските дијалекти во Егејска Македонија, Скопје 1994, 15-22

[15] u kmenů konsonantnických (LORENTZ : 1924, 172-3), u kmenů se sufixem –ě nacházíme kolísání v závislosti na nářečí (vidzali, vidzóny)

[16] Vasilev, Ch., Der romanische Perfekttyp im Slavischen, Slavistische Studien zum VI. Internationalen Slavistenkongress in Prag 1968, München 1968, 215-230

Lindstedt, J., On the sémantice of Tense and Aspekt in Bulgarian, Helsinki 1985, 67-69;

Мирчев, К., За съчетанията на глагол имам+минало страдателно причастие в български език, Помагало по българска моргология. Глагол, София 1976, 312-5

Пенчев, Й., Конструкции с глагола имам,Славистичен сборник, София 1968,  173-7

Kostov, K., Semantische Beobachtungen über die Verbindung von imam mit dem Partizipium Perfecti Passivi im Bulgarischen, Zeitschrift für Slawistik 17, 371-9

Weydt, H., Kaźmierczak, A. 1999. Gibt es ein Perfekt im modernen Polnisch? Linguistik online 4.

(http://www.linguistik-online.de/3_99/weydt.html)

Nomachi, M., Polska konstrukcja rezultatywno-posesywna mam to zrobione a kaszubskie jô móm to zrobioné, Język polski, 86/3, 173-183

Pisarkowa, K., Składniowa funkcja imesłowów z czasownikiem mieć, Język Polski 44 (1964), 231-7

Topolińska, Z., Miejsce konstrukcji z czasownikiem mieć, Slavia Orientalis 18 (1968), 427-31

Gogolewski, S., Wpływy niemieckie na kaszubski system czasów przeszłych, RKJŁTN 9 (1963), 69-75

Piotrowski, J., Składnia słowińska wobec wpływów języka niemieckiego, Wrocław 1981

[17] označujících především změnu stavu, místa, situace, rozkaz či zákaz (NOMACHI)

[18] u těchto konstrukcí je však možné podat několik interpretací, např. větu Имам ги напечатани (Mám je vytištěny/vytištěné) lze interpretovat jednak a) vytiskl jsem je, b) nechal jsem si je vytisknout, c) mám je v tištěné podobě (LINDSTEDT  69, VASILEV 218).

[19] Polská věta Miała to obiecane (Měla to slíbeno) znamená Někdo jí to slíbil, kdežto kašubské Òna to mia òbiecóné (RAMUŁT) značí Slíbila to (někomu).

[20][20] PENČEV 173-4: Той има купени две книги. а) другите му са в подарък, б) притежава книги, които са купени. Podobné vazby se vyskytují již ve staroslověnštině, často na základě překladů z řečtiny, např. Mk 8.17 Окаменено ли имате сръдьце ваше. Peporómenén echete tén kardian hymón (KOSTOV 373)

[21] I v kašubštině však existuje shoda předmětu s participiem při použití slovesa habere, např. Òn miôł chlopa zabitéwò, ò miôł krowã przedąną,   Lorentz F. Geschichte der pomoranischen (kaschubischen) Sprache, Berlin; Leipzig, 1925 , 172-3

[22] V makedonštině nacházíme kolísání sloves habere a esse, habere lze však použít s participii všech sloves (též имам бидено / сум бидени; jô jem bëti)

[23] http://www.mia.com.mk

[24] VELKOVSKA 17

[25] srv. VASILEV 226

[26] Toto germánské participium rozlišuje, podobně jako slovanské, přípony –n-/-th- (silná / slabá slovesa). V některých germánských jazycích (kromě jazyků severogermánských a ingvaeonských) je přitom perfektní význam umocněn předponou ga- (gi- > ge-) s původně dokonavým, tranzitivním významem (gót. Mk. I,33 so baúrgs alla garunnana was at daúra). Zmíněný latinský tvar zároveň odpovídá supinu. 

[27] Výjimkou je konstrukce he is gone (je pryč, proti he has gone - odešel).

[28] Výjimku na Iberském poloostrově tvoří aragonské dialekty a některá nářečí katalánská.

[29] Rozdíl mezi kašubským použitím jô jem bëti a móm bëté může být historické – při současné absenci německé interference je snad jako pomocné sloveso upřednostňováno habere.

[30] Zatímco první větu můžeme stylizovaně přeložit jako Prochodil celý den a vyjadřujeme ukončený dlouhotrvající děj, přičemž se podtrhujeme jeho průběh, přeložíme-li druhou větu Odešel domů, zmiňujeme jednorázovou akci s důrazem na výsledek (už tu není). Anglicky bychom asi totéž mohli vyjádřit He has been walking the whole day. He has gone home, kašubsky Òn chòdzył całi dzéń. Òn je dodóm ùszli.

[31] Algemene Nederlandse Spraakkunst (АNS): (W. Haeseryn et al.), Amsterdam  1997, 77

[32] šp. pretérito perfecto simple / compuesto, por. pretérito perfeito simple / composto. V katalánštině nacházíme tři perfekta: perfecte simple (převážně knižní, např. cantà), perfecte perifràstic (dokonavý minulý čas morfologicky odpovídající rumunskému futuru, va cantar) a perfecte indefinit (vlastní perfektum, he cantat). Perfektum prosté či perifrastické má přitom význam minulého dokonavého času, skutečným perfektem je pak perfektum složené / neurčité.

[33] it. passato remoto, fr. passé simple, rum. perfectul simplu

[34] prostý tvar v jižní Itálii, jihozápadním Rumunsku a v okcitánské oblasti konkuruje složenému tvaru

[35] it. passato prossimo, fr. passé composée, rum. perfectul compus

[36] ani spisovná němčina nemá příliš ráda konstrukce typu ich bin gewesen či ich habe gehabt

[37] slovo od slova Končí psaní dopisu význam je však Právě dopsal dopis.

[38] srv. ang. I have told him the truth. kat. Li he dit la veritat

[39] z věty Máme pokoj uklizený jednoznačně nevyplývá, kdo ten pokoj uklidil, v kašubštině a makedonštině však může být agentem pouze podmět.

[40] srv. KOSTOV 373: Имам поръчено да чакам тук.

[41] Pasivní konstrukci s habere bez použití dalšího pomocného slovesa můžeme rovněž nalézt v jazycích, které operují s mediopasivními formami (např. novořečtina a severogermánské jazyky, např. nřec. Έχω απαγορευθή να μιλάω γιαυτό. šv.  Jag har förbjudits att tala om det)

[42] Užití dané konstrukce v makedonštině je expresivnější a používá se u nepřesně určeného času. srv. Конески, Б., Граматика на македонскиот литературен јазик 2, Скопје 1954, 220-1.

[43] Real Academia Española. Esbozo de una nueva gramática de la lengua español, Madrid 1973, 465-6

[44] Svenska akademiens grammatik (SAG) 4 : Satser och meningar (Ulf Teleman et alii), Stockholm 1999, 241

[45] Badia i Margarit, A., Gramàtica de la llengua catalana, Barcelona 1994, 648

[46] ibidem

[47] SAG 236

[48] SAG 241

[49] SAG 241

[50] TOPOLIŃSKA 430

[51] Tato věta má navíc modální zabarvení. Préteritum bychom užili v případě De koekjes waren zo lekker, dat Walter ze allemaal opat (NL 124)

[52] SAG 235

[53] COMRIE 61

[54] srv. GOGOLEWSKI 207

[55] Ceolin, R., Falsos amigos estruturais entre o português e o castelhano, in Ianua 04 (2003), 39-48 (http://www.romaniaminor.net/ianua/ianua04/ianua04_05.pdf). Rozdíl mezi španělským a portugalským složeným perfektem je zde vyložen jako aspektuální, přičemž portugalský čas má durativní platnost.

[56] z definice perfekta: una acció que s’acaba de realitzar (BADIA 647)

[57] BADIA 647

[58] Bist du in Japan gewesen? se ve středoněmeckém a dolnoněmeckém prostoru téměř nepoužívá (ale např. alem. pouze i bi gsi/gwä).  

[59] VATER 98

[60] srv. SAG 231-2

[61] VATER 100

[62] SAG 231-2

[63] Faarlund, J.T., Norsk referanse-grammatikk, Oslo 1997, 545

[64] Cunha, C., Lindley Cintra, L.F., Nova Gramática do Português Contemporâneo, Lisboa 1987, 453-4

[65] COMRIE 60

[66] ANS 123

[67] Kromě konjunktivu složeného perfekta lze v katalánštině a španělštině použít i futurum.

[68] VATER 103


 [m1]To bych prosil o bližší vysvětlení.