KAŠUBSKÉ PÍSEMNICTVÍ Z POHLEDU DIALEKTOLOGIE

Mgr. Vladislav Knoll

 

KAŠUBŠTINA

východní pomořanština; přechodný pás mezi polabsko-pomořanskými a polskými dialekty, pomořanské rysy mizí směrem ze severu na jih, přičemž ani na severu nejsou dominantní

 

SEVEROKAŠUBSKÁ LITERÁRNÍ TRADICE

Jazykové rysy: přízvuk volný, pohyblivý

- Pomořanské archaismy: TarT, ę > i (wicy, zaczic, ale zaczął, zbytek į: pińc), TôłT (wôłna), změkčení konsonantu před sonantou r (cwiardi), dz > z, slovotvorná přípona -iszcze

- fonetika: krátká nosovka ę, v bylácké oblasti jedno l (bëla),časté ztvrdnutí ń (przindze)

- Nestažené 1.sg.praes. (znaję), flexe kam, imperativ niesë, gen. żëcéwò, stažené prét. widza(ła),instrumentál z bogę, vokální alternace  v konjugaci (szëkac – szukaję)

Autoři: evangelické památky 16-18. stol. v polštině se severokašubskými rysy

- Žarnovské nářečí: F. Ceynowa (1817-1881, snaha o vytvoření literárního jazyka),

A. Budzisz (1873-1934), A. Dominik (1915-1987), S. Okoń (1899-1976)

- Klëka:  L. Roppel (1912), J. Ceynowa (1905-1991) – užívají i jižnější tvary

- S. Fikus (1920) – užití svérázného luzinského dialektu

- Byláčtí autoři: J. Drzeżdżon (1937-1992), M.Selin (1937), R. Drzeżdżon (1972)

Charakteristika:

-          často tvůrci tvořící mimo hlavní proud na základě svých vlastních nářečí, v poslední době ovšem podléhající středokašubským normativním tlakům

-          tvůrci se ve většině nebojí germanismů a místních výrazů

-          dialekt krátkých i delších prozaických útvarů, psaných živým jazykem

 

ZABORSKÁ LITERÁRNÍ TRADICE

Jazykové rysy: přízvuk iniciální , šířící se paroxytonický

- Téměř úplná absence pomořanských archaismů (v lit. však užíváno sygnąc, cygnąc, cëzy)

- fonetika: ô /o/, é /y/, ë /ъ/ neproběhla změna u > ë, li > lë (głuchi ludze), nepřítomnost labializace, m‘ > mň (mniasto), fonologický rozdíl č/ć (ciedë, czekac), pohyblivé e (zbónek)

- instrumentál deklinace ins.sig. z bodziem, nom.pl. nodzie, prét. Jo żem pisoł nebo pisołem

Autoři: J. Derdowski (1852-1902)

- Młodokaszubi:  A. Majkowski (1876-1938), J. Karnowski (1886-1939), F. Sędzicki (1882-1957) – oblíbenost archaismů, obrana před neslovanskými elementy

- A. Łajming (1904-2003), J. Zbrzyca (1929), S. Janke (1956)

Charakteristika:

-          dialekt epických básní a lyrické poezie

-          blízký vztah polštině, kompenzovaný přejímáním středokašubských jevů

 

STŘEDOKAŠUBSKÁ LITERÁRNÍ TRADICE

Jazykové rysy: přízvuk kolumnový

- Preferování severních forem, ale možné kolísání, otevřenost vůči jiným nářečím

- Na rozdíl od sev. upřednostňování stažených sloves, méně přísná vokální alternace, oblíbené prét. Jô jem widzôł

- Potlačování vlastních západokašubských rysů: denasalice (dób), swj > sj (sjãti)

Autoři:

- Východní. Leon Heyke (1885-1939), A. Nagel (1930), B. Bork (1923, lesácké nář.)

- Zrzësz (západní): A. Labuda (1902-1981), J. Trepczyk (1907-1989), B.Sychta (1907-1982)

- J. Rompski (1913-1969), J.Piepka (1926-2001), E.Gołąbk (1949), J. Szutenberg (1951)

Charakteristika:

-          jazykový purismus, neologismy, hyperkorektní výrazy šířící se do dalších oblastí

-          dialekt publicistiky, jinak rovnoměrně zasahující do všech žánrů

-          slovníkářská činnost, západní dialekt je základem obecně přijímané písemné normy