Diachronický pohled na vliv německých dialektů na kašubštinu

Úvodní poznámky

 

Ke kašubským samohláskám:

Původně krátké

A /a/

E /e/

Ë /ä/

Ë /ä/

O /o/

Ă /nosové a/

Původně dlouhé

Ô /ö/

É /úzké e/ > /i/

I/Y /i/

U /ü/

Ó /úzké o/ > /u/

Ą /nosové úzké o/

Labialisované

 

 

 

Ů /wi/

 

Ň /we/

 

Pozn. Existují nářeční rozdíly, vymřelý slovinský dialekt mezi jezery Łebsko a Gardno se vyznačoval, podobně jako polabština, pokročilou diftongizací. 

 

Příklady německých výpůjček:

F. Hinze odhaduje podíl německých výpůjček na 5% (polština asi 3%)

 

Společná polsko-kašubská slova: výpůjčky vrcholného středověku: szukać/szëkac, handel/hańdel, gbůr, slova na –unek/ënk, kształt/ksztôłt, rachować/rechňwac, některé z nich českým prostřednictvím

Polsko-kašubské dublety: mistrz-méster, rynek – rénk, butelka – bůdla, dach - dak

Slovesa: bédowac (nabídnout), brëkňwac (potřebovat), dérowac (trvat), halac (přinést), lëdac (snést; mít rád)

Adjektiva: bruny (hnědý), gwësny (jistý)

Nesklonná adjektiva a adverbia: médëch (unavený), bůten (venku), bënë (vevnitř), richtich (správný, správně), dëcht (celkem), doch (přece), dërchă (stále), fertich (hotovo, hotový), fůl (plný, plno)

Osoby, členové rodiny: brutka (dívka), knôp (kluk, chlap), ópa/óma, fôder (otec)

Zvířata a rostliny: lama (jehně), bůla (býk), dana (jedle)

Domácnost a jídlo: môltëch (jídlo), frisztëk (snídaně), czista (bedýnka), hômer (kladivo)

Oblečení: kléd (oblečení) bůksë (kalhoty), jaka (bunda), můca (čepice)

Zemědělství: gafle (vidle), fůdrowac (krmit), szëfla (lopata), drăk (pomyje)

Rybářství a mořeplavectví: draga (bliza (maják), hôvinga (přístav), názvy světových stran

= větrů, dôka (mlha), szëper (starší rybář), druhy ryb a sítí

Povolání a práce: brodka (listonoš), balbéra (holič), flészer (řezník)

Veřejný život: vojenská terminologie, úřady, doprava (cug, bana, szasëja)

 

Prostřednictvím němčiny se dostávají do kašubštiny též slova francouzská, italská atp.

 

Morfosyntaktické elementy

-         Složené perfektum typu jô móm czëté (ich habe gehört/ick heff hüürt), jô jem przëszlé (ich bin gekommen/ick bün kamen) a s tím související tvarové bohatství minulých participií

Jevy, které se vyskytovaly v hojné míře ve slovinštině, v kašubštině i vlivem polštiny marginální:

-         Častější užívání pasiva

-         Předložkové vazby, nahrazující německé konstrukce infinitivní (do – zu) či pádové (genetiv – ňd)

-         Užívání ukazovacích zájmen ve funkci podmětu, členů, vztažných zájmen a další

 

Historicko-sociolingvistické pozadí

 

do 1308/9 Východní a západní pomořanské knížectví

·        Používání pomořanských nářečí od řeky Warnow po Vislu

·        Kontakty: s polabskými nářečími na západě s pruskými (baltskými na východě), na jihu polskými nářečími > současné kašubské dialekty představují původní přechodnou zónu mezi pomořanským a polským jazykovým areálem a jednu ze slovansko-baltských nárazníkových zón

·        Nejstarší německé výpůjčky (západoslovanské) – na základě vzájemných kontaktů

·        2. pol. 12. stol. Nově založené kláštery se stávají centry a prostředníky německé kolonizace, selská kolonizace

·        Od 1295 personální unie s polskými zeměmi, 1300-6 vláda Přemyslovců

1308/9 – 1466 vláda Řádu německých rytířů v Gdaňském Pomoří

·        Masivní nárůst kolonizace (ze západu i z dosavadních řádových území, zakládání a osidlování měst německými přistěhovalci ze západu, hanzovní obchod

·        Vytváření se místních dolnoněmeckých nářečí (východopomořanské) a se spoluúčastí východostředoněmeckého vlivu z jihu (> dolnopruské nářečí, hornopruské ve Varmii bylo ryze středoněmecké) související s kolonizací Velkopolska ze Slezska (ale i Braniborska), střední němčina je také administrativním jazykem řádu

·        Nejstarší dolnoněmecké výpůjčky

·        V západních Pomořanech – germanizace šlechty a pokračující kolonizace s jejím požehnáním

1466 – 1772 východní Pomořany součástí Polska

·        Nástup polštiny jako úředního jazyka a její postupné pronikání do administrativy, odolává hlavně Gdaňsk a Hel

·        Do kašubštiny pronikají germanismy a bohemismy polským prostřednictvím (hlavně středo- a hornoněmecké formy)

·        Další německá kolonizace v 17. století: Holanďané a Frísové na severu, německojazyční Pomořané ve středních Kašubech, zakladatelská činnost Jakuba Weihera

·        Západ Kašub na čas zastaven Západním Pomořanům, to 1637 je převedeno na Braniborsko > úplná germanizace Západních Pomořan

·        V administrativě  německojazyčných měst převládne od 2. pol.  16. stol.tzv. míšeňská němčina, slovanské vlivy v hovorové řeči

·        Reformace zasáhne hlavně západní oblasti, v Polsku postupně převládne katolická církev

·        tzv. slovinská evangelická literatura – kašubští kněží překládají převážně německé evangelické texty do polštiny pro potřeby své farnosti (polština s kašubskými prvky)

1772 – 1920 celé Pomoří součástí Pruska

·        Úředním jazykem spisovná němčina (hochdeutsch), jejíž vliv sílí hlavně od konce 19. stol.  a konkuruje dosavadním dolnoněmeckým elementům v kašubštině, hovorovým jazykem německého obyvatelstva jsou dolnoněmecké dialekty, na něž ale působí tlak hochdeutsch (vzdělání administrativa) > zahlcení kašubštiny německými elementy

·        Pozice polštiny je do určité míry zachována ve vzdělání, slábne s nástupem císařství, existují však vzájemné kontakty s jižními, velkopolskými oblastmi

·        Počátek vlastního písemnictví a vytvoření jeho dvou základních směrů – Ceynowův (sever, chápání kašubštiny jako svébytného jazyka) a Derdowského (jih, chápání kašubštiny v rámci polského jazyka), začátkem 20. století vznikají kulturní kroužky (propolské či proněmecké sympatie)

·        Pokračující ústup kašubských dialektů v západních Kašubech

·        Vytvoření velkých lexikografických a gramatických děl (K.C. Mrongowiusz, S. Ramułt, F. Lorenz)

1920 – 1939 většina Kašub součástí Polska

·        Kašubskojazyčné  území připadne Polsku (západní část zůstává Německu, Gdaňsk s okolím německojazyčným svobodným městem)

·        Úředním jazykem polština, která znovu začne na kašubštinu silněji působit, ale v oblasti stále žije velké množství německého obyvatelstva (hlavně v severních, ale i středních Kašubech) – vzájemné ovlivňování pokračuje

·        Pozvolné rozpouštění se slovinských nářečí v německém prostředí na západě Kašub

·        Rozvoj literatury – na Ceynowu navazují skupiny kolem časopisů Gryf a Zrzesz kaszëbskô, postupná radikalizace (purismus, jazykový konzervatismus vůči polštině, neologismy), polonofilní Klëka (nebránění se polskému vlivu jako u Derdowského)

1939-1945 2. světová válka

·        Opětovný návrat němčiny jako úředního jazyka

·        Rozdělení části kašubského obyvatelstva na obě strany válečné fronty

·        Po válce důkladný odsud německého a zbytku slovinského obyvatelstva

Od 1945 celé Kašuby součástí Polska

·        Konec bezprostředního německého vlivu, definitivní ovládnutí všech oblastí polštinou

·        Polonizující tendence pozvolna působí na německé elementy

·        V literatuře (kolem časopisu Pomerania) převládne Derdowského směr, vznikají i smíšená kašubsko-polská díla

·        Od roku 1989 se výrazněji vrací jazykový purismus (kolem časopisů Tatczëzna, Ňdroda), snaha o definitivní kodifikaci, nástup kašubštiny do médií a školství

 

© Vladislav Knoll,  http://www.sweb.cz/tyras